Hlavní a nejdůležitější informace

Vaše IP adresa

Ukazuje IP adresu, přes kterou se připojujete na tento web. Ta slouží jako zpáteční adresa, tzn. jakmile z ní přijde požadavek, server na vaši IP adresu odešle odpověď, kterou následně váš prohlížeč (nebo jiná aplikace) zpracuje. Proto není možné ji nijak úplně skrýt (pouze nahradit jinou, třeba pomocí nějaké síťové tunelovací technologie), protože by server nevěděl, kam má posílat odpověď. Ve většině dnešních sítí bude mít váš počítač přidělenou na rozhraní jinou, neveřejou IP adresu, která je následně překládána na veřejnou na routeru pomocí technologie NAT. Dnes v internetu existují dvě verze IP adres: IPv4 a IPv6. IPv4 je dnes stále nutnost a IPv6 se pomalu začíná nasazovat, takže je možné, že budete mít i tu. Pokud se detekují obě verze, zobrazí se, jakou verzi váš počítač preferuje při navazování odchozích spojení.

  • IPv4: 35.168.62.171
  • IPv6: (zjišťuje se...)
  • Preferujete protokol: IPv4

Váš hostname

Ukazuje jméno, které bylo určeno pro vaši IP adresu (na kterou také odkazuje), aby byla snáze zapamatovatelná. To je většinou určováno vaším poskytovatelem internetového připojení. V případě, že na vaší IP beží nějaký server, tak když zadáte toto hostname do klienta (např. webového prohlížeče), měli by jste ve většině případů (resp. dokud existuje k vašemu hostname i dopředný DNS záznam) připojit na tento server. Hostname není povinné, a proto ho některé IP adresy nemusí mít, což se vám zde v takovémto případě zobrazí. Jak IPv4 a IPv6 můžou mít hostname a ve většině případů budou odlišná.

  • IPv4: (zjišťuje se...)
  • IPv6: (zjišťuje se...)

Váš user-agent string

Ukazuje řetežec, který odesílá váš prohlížeč (nebo jiný klient, přes který se připojujete) serveru, aby mohl speciálně připravit obsah, který bude určen pro daný prohlížeč a bude fungovat správně. Řetězec ovšem bývá dosti chaotický, a jsou v něm většinou zmíněny snad veškeré existující prohlížeče (ale i včetně toho, který opravdu máte a při připojování se na server používáte). Tento řetezec obsahuje i informace o vámi používaném operačním systému a jeho verzi (např. Windows 5.1 = XP, Windows 6.1 = 7, Windows 10.0 = 10 apod.) a v případě připojení z mobilního telefonu, tabletu, chytré televize nebo herní konzole i informaci o tom, jaké zařízení používáte (v některých případech, třeba mobilní Firefox tak nečiní).

CCBot/2.0 (https://commoncrawl.org/faq/) 

Rozlišení obrazovky

Pomocí JavaScriptu se dá zjistit velikost obrazovky, kterou uživatel používá pro zobrazování stránek. Byť se to může zdát jako velký zásah do soukromí, tak pravda je taková, že by v dnešní době většina stránek bez této informace nemohla fungovat. Jak se web začíná stávat pružným a responzivním a zdaleka již neplatí, že uživatelé chodí na stránky jen přes stolní počítač s monitory s podobným rozlišením, je nutné dobrému uživatelskému zážitku přispůsobovat stránky. Jedna nejdůležitějších informací pro to je právě velikost monitoru, která se zde zobrazuje. Na mobilech se velice často setkáte s hodnotou 360x640 apod., které jsou tak dány schválně kvůli malým obrazovkám, aby se web "přeškáloval" a i na tak malých displejích byl dobře viditelný a čitelný. Stejně tak mohou tuto hodnotu upravovat různá nastavení či doplňky pro ochranu soukromí na internetu.

(zjišťuje se...)

Další a méně důležité informace

Vzdálený port

Síťový TCP (v případě protokolu QUIC UDP) port otevřený na vaší straně, který se používá pro komunikaci se serverem. Tento port bude otevřen buď na vašem počítači, pokud máte na rozhraní veřejnou IP adresu (u IPv4 dnes velice vzácné, u IPv6 naopak téměř vždy), nebo na routeru s funkcí NAT (= překlad síťových adres; na IPv4 dnes naprostá většina domácností i firem + mobilní sítě), popř. proxy server (v některých firmách, ale spíše na ústupu). Některé NAT routery mohou tento port měnit, ale v praxi se to moc neděje, tudíž ve většine případů bude číslo portu stejné jak na vašem počítači, tak na routeru s veřejnou IP adresou.

55142 

Verze protokolu HTTP

Verze HTTP protokolu, která byla specifikována v požadavku a pomocí které na něj server odpovídal. Standardně to bude HTTP/1.1, přičemž existují ještě verze HTTP/0.9 a HTTP/1.0 (dnes naprosto vymizelé), moderní HTTP/2 a dále samostané protokoly SPDY a QUIC. Ve vývoji je nová verze HTTP/3, která je primárně založená na protokolu QUIC.

HTTP/1.1 

Metoda HTTP požadavku

Metoda, která byla specifikovaná v HTTP požadavku. Slouží serveru k tomu, aby věděl, jak má požadavek zpracovat popř. jak na něj reagovat. Nejčastěji váš prohlížeč posílá požadavek metodou GET (stažení webové stránky nebo jiných souborů, není vhodný na odesílání dat na server), POST (odesílání formulářů, upload souborů, apod. na server - odesílaný obsah je uveden v těle HTTP požadavku), HEAD (v odpovědi posílá pouze hlavičky, ale nikoliv samotné tělo - tedy neposílá vámi vyžádaný soubor), PUT (vytvoření libovolného souboru na serveru - nebezpečné; někdy využíváno u různých webových API v rámci architektury REST), DELETE (smazání libovolného souboru na serveru; stejná situace jako u PUT).

GET 

Query string

Řetezec, který je na server odesílán jako součást URL a v adresním políčku je uveden na konci za znakem ? (otazník). Parametrů je možné uvést více použítím znaku & (ampersand) a parametry jsou standardně uváděny ve formátu "název=hodnota". Je jedinou (etickou) možností odesílání dat na server u metody GET, ale lze jej druhořadě použít i u metody POST (a některých jiných). Používá se na odesílání jednodušších formulářů (typicky vyhledávací políčka) nebo jako nahrazení názvu souboru v URL (často různé blogy, zpravodajské weby apod.). Data mohou být zpracovány jak pomocí JavaScriptu, tak nějakého skriptovacího jazyka běžícího na serveru (PHP, ASP.NET, ...). Výhodou oproti POST datům je to, že je lze zahrnout do odkazu. Mezi nevýhody oproti POSTu patří naopak to, že jsou parametry prohlížečem ukládány do historie, cachovány a samotný uživatel je může vidět v adresním řádku svého prohlížeče (velice nebezpečné může tedy být pomocí query stringu odesílat hesla, čísla platebních karet apod.). Tento parametr můžete na této stránce velice snadno ovlivnit tím, že na konec URL přidáte otazník a za něj něco napíšete. Vámi zadaný query string se zde poté zobrazí.

 

Vaše proxy

Proxy server je server, který slouží jako prostředník mezi vaším prohlížečem a internetem a váš prohlížeč přes něj načítá stránky. Proxy serverů může být několik typů - HTTP, HTTPS či SOCKS. Proxy server dnes nachází uplatnění hlavně ve firmách či ve školách, protože je to bezpečnější způsob připojení k internetu, než "holý přístup". Většinou se používají proxy typu HTTP. Aby se z proxy nestával jakýsi anonymizér, tak server přidává HTTP hlavičky "X-Forwarded-For" (ukazuje originální IP adresu počítače, ze kterého přicházel požadavek na proxy server), "Via" (název a další informace o proxy serveru) a "Forwarded" (modernější verze a kombinace těchto dvou předchozích hlaviček, moc nepoužívaná). Právě část hlavičky Via, která ukazuje název či IP adresu proxy, je zobrazena zde. V dnešní době jsou však proxy servery spíše na ústupu, což je důvod, proč se vám zde většinou žádné informace o proxy zobrazovat nebudou. Navíc díky tomu, že server běží přes zabezpečené HTTPS spojení, tak by do něj neměl mít možnost zasáhnout (= přidat tuto hlavičku), takže o to menší je šance, že se zde tato informace zobrazí (a pokud ano, máte povětšinou bezpečnostní problém).

(není) 

Další hlavičky zahrnuté v HTTP požadavku

Zobrazuje nějaké další vlastnosti, které byly uvedené v HTTP požadavku. V případě, že nějaká z níže uvedených vlastností vykazuje prázdnotu, tak ji prohlížeč do požadavku nezahrnul. Jsou to například údaje o prohlížečem vyžádaných formátech souborů, znakových sad, komprese a jazyků (hlavičky začínající na Accept), informace o tom, co má prohlížeč udělat se spojením na server po dokončení stahování stránky (Connection; close - ihned spojení uzavřít, keep-alive - počkat nějakou dobu, často okolo 5 sekund, ve kterých si bez opětovného otevírání a zavírání spojení může vyžádat další soubor - zvýšení rychlosti, dnes časté; na HTTP/2 je hodnota keep-alive implicitní a proto se zde nebude nic zobrazovat) nebo informace o tom, odkud na tuto stránku uživatel přišel (Referer). Může jich být ale více, tady je pouze výčet takových nejčastějších. Chcete-li si je zobrazit všechny, je zde na to podstránka "Jaké HTTP hlavičky posílá můj prohlížeč?".

Accept: text/html,application/xhtml+xml,application/xml;q=0.9,*/*;q=0.8 

Accept-Charset:  

Accept-Encoding: br,gzip 

Accept-Language: en-US,en;q=0.5 

Connection: Keep-Alive 

Referer:  

Upgrade-Insecure-Requests: